Pohled

Ahoj, tak už zase když se dívám na datum publikace posledního článku, dělá se mi mdlo. Přitom mám tolik myšlenek, tolik poznámek v knize.

Strávila jsem týden a několik dní mezi Američany, věřícími Američany. Čekala jsem spoustu věcí - od toho, jak námi Čechy budou pohrdat, po to, že budou přesně takoví, jací jsou ve filmech.
Naštěstí se nic z toho nestalo, a já mám skvělý americký kamarády. Přece jenom se však nějaký rozdíly najdou, a já bych je teď ráda popsala.

• Američané nechápou "naši zálibu" v alkoholu. Poznala jsem slečnu, které bude v září dvacet jedna, tudíž splní hranici proto, aby mohla pít. A ona si s rozpaky dala jednu skleničku citronového piva k obědu.
  Hrozně se mi to na jednu stranu líbí, mají to jinak nastavené než my tady. Já, když se jakožto čtrnáctiletá, chci napít/opít, sehnat si alkohol není až takový problém, když opravdu chci.
  Na druhou stranu má to i své minusy - když se za svých dvacet jedna let života ani jednou nenapijí, jak to potom vypadá, když si ve slavných jednadvaceti dají své první pivo. 
• V Čechách je to s křesťanstvím, a všeobecně náboženstvím dost špatné - asi většina Čechů jsou ateisté. Jenže tihle lidé mi ukázali, že křesťanství nemusí být jen nuda, trapné poučky, že se umí i bavit.
• Ať chtějí pracovat nebo ne, tak pracují od šestnácti - jeden školní rok je vyjde třeba na 400 tisíc českých korun. Což je trochu hodně, nezdá se vám?
• Taky si musí vydělat na auto, protože žádný MHD prostě nemají. 
• Na druhou stranu mají pořád dobrou náladu, na nic si nestěžují. A to je prostě hrozně fajn.

Tak mi přijde, že my Češi pořád tvrdíme, jak v té Americe mají super život, stokrát lepší, než my tady v Česku, že to vlastně ani není pravda. Ale oni si ten život umí udělat skvělým vlastně sami.

A taky nějaký překvapivý věci:

• Spoustě Amíků chutná český jídlo, nejenom řízky, štrůdl
• V Arkansasu nemají H&M (to mě hodně překvapilo)
• Sušenky 3BIT ochutnali poprvé až tady

A co tak pro mě znamenal ten týden s křesťany?
Překvapilo mě, jak se zamýšlejí nad otázkami, které mě taky vždycky zajímaly, ale bála jsem se na ně zeptat.
Jasně, některé názory se mi prostě úplně nelíbí, ale v jiných se s nima plně ztotožňuju.
A ke konci tohoto týdne se můj názor na to úplně změnil. A hlavně - věci, které pro mě byly důležité, ale nepotřebné a zraňovaly mě se posunuly někam pryč. A věci, které jsem potřebovala, ale vlastně o tom nevěděla, se posunuly ke mně. Změna priorit? 
V podstatě to znamená, že věci, které byly důležité, nejsou pro mě nyní ničím jiným, než jedním nepatrným čímsi.

Mám dollar!!!