Přišlo to zčista jasna. Vzdala jsem se všeho po čem jsem tak dlouhou dobu toužila. Protože nejsem schopná trpět tak moc. Nejsem schopná brečet před ním. Nejsem schopná pozorovat, jak strašně hnusně se chová.
A možná právě tyhle věci rozhodly. Jedno velký BUM.
Člověk, kterýmu hrozně věřím, a má podobný problémy jako já, mi otevřel oči. Poměrně ošklivými slovy. A já jsem za ně tak moc. Nedovolila mi zkazit si byť jen další den. Děkuju.
A možná právě tyhle věci rozhodly.
Mám úžasnou kamarádku. Není moc romanticky založená, brečet jsem ji viděla asi jen jednou. Když ji kousnul krab v moři. Je tak strašně silná, až jí to závidím. Na nic se neohlíží, všechno jí je v podstatě jedno. A v poslední době se to, jak se chová vyplatilo. Tahle moje kamarádka má úžasnýho přítele, líbání v dešti, ležení v trávě, objímání. Strašně jí to přeju. A zároveň se ptám: "CO DĚLÁM ŠPATNĚ?"
Nechci se litovat. Prostě to tak má být. Jenže kdy přijde ta doba, kdy se mi zase rozbuší srdce, jako tomu bylo loni v létě, budu sedět na houpačce a usmívat se? Kdy přijde doba ležení v trávě, doba pikniků? Možná to přijde s tímhle létem, jako bouřka. Možná to přiletí až za nějakou dobu.
Co je vlastně to "být šťastná", za čím se tu takovou dobu honím? Pro mě to v téhle době znamená, užívat si sluníčka za zavřeným oknem, mít nejlepší kamarády na světě, být přijatá na skvělou školu. Nepotřebuju k tomu vlastně nic jinýho. Je to skvělý pocit, moct si říct "je tu skvěle," a sedět na žebříku a trhat třešně.
Nostalgie dneska ke mně taky přišla. Jenže já už tomuhle pocitu nechci dávat nic víc, nechci jít čokoládu ze začarovaný skříňky. Skončily jsme.
Jsem šťastná.
Jsem strašně unavená od lidí, co mají neustále deprese, nejsou s něčím spokojeni. Já už taková nechci být, a snad už nějakou dobu nejsem.
Prosím, važte si toho, co máte, jak skvěle se máte.
Smějte se. Hledejte ve všem pozitiva.
Je léto.
Buďme šťastní všichni.
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat